„A proč vlastně chcete bydlet s pětičlennou rodinou v historické chalupě? Víte, že tam jsou nízké stropy? Malá okna? Voda ze studny může v létě dojít?“ „Vždycky jsme chtěli být blíže přírodě“, odpovídá jaksi neurčitě žena do telefonu. Během tří dnů je již patnáctým zájemcem o pronájem chalupy v Beskydech. 

Databáze projektu Prázdné domy eviduje na území hlavního města Prahy 370 prázdných, dlouhodobě nevyužívaných budov. Zdaleka nejde jen o běžné obytné domy: najdeme zde také množství významných historických, památkově hodnotných staveb. Jednou z nich je i Invalidovna, barokní skvost v pražském Karlíně. 

Majitelé a správci si často lámou hlavu, jak co nejlépe vdechnout těmto rozsáhlým kulturním památkám nový život, aby se uchovaly jejich hodnoty a zároveň přinesly nové, atraktivní a společensky smysluplné využití.

Slovo „participace“, tedy zapojování veřejnosti, se v poslední době velmi často skloňuje, a to nejen ve spojení s městským plánování a urbanismem. Není tomu však tak dávno, kdy většina lidí netušila, co si pod tímto pojmem představit. Dnes se s ním setkáváme na každém kroku a používá se jako zaručené zaklínadlo, bez kterého není možné projekt realizovat. Na druhou stranu se můžeme setkat se zarytými odpůrci participace, kteří v participaci nevidí žádný smysl. Tak jak to tedy s  participací je? 

V poslední době se setkáváme se skepsí investorů, zejména z veřejné sféry, hledat zpracovatele projektů formou architektonické nebo urbanistické soutěže. V minulých letech, kdy se v Česku se soutěžemi doslova roztrhl pytel, se někteří zadavatelé spálili a na soutěže jako by zanevřeli. Rozhodnutí vypsat architektonickou soutěž není jednoduché. Uspořádání soutěže není levné a přípravu ani vlastní soutěž nelze uspěchat. Návrhy veřejných budov nebo veřejných prostranství je přesto obvykle vhodné hledat prostřednictvím architektonických nebo urbanistických soutěží. Předkládáme 7 důvodů, proč to dává smysl.