Plán udržitelné městské mobility je strategický dokument, který plánuje dopravní rozvoj města v širších souvislostech se zohledněním kvality života, životního prostředí, dopravní udržitelnosti, ekonomického rozvoje, demografieapod. Na rozdíl od tradičních dopravních plánů (zaměřených výhradně na infrastrukturu) staví na důkladném poznání dopravních vztahů ve městě. Formuluje vizi města a kombinuje infrastrukturní, organizační, systémová a ekonomická opatření, která povedou k jejímu naplnění. Do celého procesu přípravy jsou intenzivně zapojeni důležití hráči ve městě – od velkých zaměstnavatelů přes organizace působící v dopravě až po širokou veřejnost. 

Česká města stále častěji požadují po developerech organizovat urbanistické a architektonické soutěže. V Praze, pokud developer žádá o změnu územního plánu pro svůj pozemek, se to stalo běžnou praxí. Výbor pro územní rozvoj hlavního města Prahy pod vedením Petra Zemana (Praha sobě) v poslední době pro řadu developerských projektů podmiňuje svůj souhlas se změnou územního plánu právě organizací urbanistické soutěže, ze které má vzejít návrh uspořádání daného území. Má developer na takovou povinnost nahlížet jako na nutné zlo, nebo to je příležitost? 

Příprava krajské strategie rozvoje kultury a kreativních odvětví zatím není běžnou praxí. Kultura a kulturní dědictví jsou většinou zapracovány ve strategickém plánu kraje a jsou součástí strategie rozvoje cestovního ruchu. Rozvoj kulturních a kreativních odvětví je zatím jen v některých regionech explicitní součástí rozvojových vizí místní ekonomiky. V případě rozvoje kulturního dědictví se kraje běžně věnují intenzivní komunikaci s obcemi i vlastníky v rámci péče o kulturní dědictví. O situaci kultury v jednotlivých částech regionu však mívají krajské samosprávy podstatně menší povědomí. 

Památníky jsou pozoruhodné mimo jiné tím, jak důležitý je pro jejich úspěch samotný proces vzniku. V ONplan jsme připravili rešerši několika zahraničních památníků, které byly navrženy v poslední době. Pozornost věnujeme mimo jiné právě tomu, jak památníky vznikaly. Kromě shromážděných fotografií a základních údajů o každém památníku jsme například zjišťovali, zda návrh vzešel ze soutěže, případně jaké bylo složení soutěžní poroty.

Málokdo si uvědomuje, jak moc je současná podoba měst, ve kterých žijeme, reakcí na epidemie, které se prohnaly Evropou a Severní Amerikou v 19. a na počátku 20. století. Cholera se nově industrializovanými městy Anglie přehnala v letech 1832, 1848 a 1866. Každá vlna zanechala inovativní nařízení ohledně bytových standardů, šířky ulic nebo požadavků na distribuci pitné vody. Epidemie tuberkulózy v New Yorku na počátku 20. století dala vzniku novým stavebním předpisům a investicím do zkvalitnění veřejné dopravy. Každá učebnice urbanismu začíná tím, že městské plánování jako obor vzniklo především v důsledku těchto epidemií. 

V poslední době se setkáváme se skepsí investorů, zejména z veřejné sféry, hledat zpracovatele projektů formou architektonické nebo urbanistické soutěže. V minulých letech, kdy se v Česku se soutěžemi doslova roztrhl pytel, se někteří zadavatelé spálili a na soutěže jako by zanevřeli. Rozhodnutí vypsat architektonickou soutěž není jednoduché. Uspořádání soutěže není levné a přípravu ani vlastní soutěž nelze uspěchat. Návrhy veřejných budov nebo veřejných prostranství je přesto obvykle vhodné hledat prostřednictvím architektonických nebo urbanistických soutěží. Předkládáme 7 důvodů, proč to dává smysl.

Berlín, Stuttgart, Lyon a další města po celém světě vytvářejí nouzové cyklopruhy jako součást opatření usnadňující život během pandemie. Chtějí se vyhnout koncentraci velkého počtu cestujících ve veřejné dopravě a motivovat lidi k používání kol a jiných prostředků tzv. měkké mobility.

„A proč vlastně chcete bydlet s pětičlennou rodinou v historické chalupě? Víte, že tam jsou nízké stropy? Malá okna? Voda ze studny může v létě dojít?“ „Vždycky jsme chtěli být blíže přírodě“, odpovídá jaksi neurčitě žena do telefonu. Během tří dnů je již patnáctým zájemcem o pronájem chalupy v Beskydech. 

Databáze projektu Prázdné domy eviduje na území hlavního města Prahy 370 prázdných, dlouhodobě nevyužívaných budov. Zdaleka nejde jen o běžné obytné domy: najdeme zde také množství významných historických, památkově hodnotných staveb. Jednou z nich je i Invalidovna, barokní skvost v pražském Karlíně. 

Majitelé a správci si často lámou hlavu, jak co nejlépe vdechnout těmto rozsáhlým kulturním památkám nový život, aby se uchovaly jejich hodnoty a zároveň přinesly nové, atraktivní a společensky smysluplné využití.

Slovo „participace“, tedy zapojování veřejnosti, se v poslední době velmi často skloňuje, a to nejen ve spojení s městským plánování a urbanismem. Není tomu však tak dávno, kdy většina lidí netušila, co si pod tímto pojmem představit. Dnes se s ním setkáváme na každém kroku a používá se jako zaručené zaklínadlo, bez kterého není možné projekt realizovat. Na druhou stranu se můžeme setkat se zarytými odpůrci participace, kteří v participaci nevidí žádný smysl. Tak jak to tedy s  participací je? 

Universities are becoming engines of growth for cities, they help them compete on the global stage for talents, investments and visitors. City governments believe that the university, as a knowledge and innovation producer, can bring wealth to the city. The increasing importance of universities for city development and their real estate needs and ambitions thus have some critical implications for urban planners.