Umělecká soutěž: Pomník generála Kutlvašra v Nuselském pivovaru

Navržené dílo nese název "prapor generála Kutlvašra" s dodatkem "bez rizika se nic neudělá!" V rámci díla je ztvárněný tento textový dodatek. Jedná se o citace slov generála Kutlvašra. Razantní slova, která zazněla v kontextu jednání mezi Karlem Kutlvašrem a jeho kolegou v roce 1939. Kolega se ho tázal, jestli má jistotu, že ho za jeho odbojové činy nikdo neudá: "Jsi si jist, že tě nikdo neudá?" "Nejsem, ale bez rizika se nic neudělá!"

Pro generála Kutlvašra autor navrhuje pomník ve formě "osobního praporu", který se stává stabilním bodem ve veřejném prostoru. Prapor/vlajku/korouhev vnímám jako důstojný symbol pro osobnost Karla Kutlvašra – legionáře, diplomata, generála, vězně komunistického režimu. Motiv praporu se promítá do sochařské formy navrženého objektu, tedy pomníku. Tvarosloví důrazně zrcadlí vysoké hodnoty, kterými Kutlvašr oplýval – noblesa, odvaha, rozhodnost, empatie, rozvážnost při extrémních situacích. Prapor v celé své prostorové a tvarové jemnosti přináší do místa pozitivní náboj. Dílo vzdává poctu Karlu Kutlvašrovi a kolemjdoucím otevírá silný příběh člověka, který může inspirovat.

Navrhovaný monument má podobu strohé, minimalistické vrátnice, stavby, která slouží jako symbolická brána do skryté historie. Volba tohoto stylu pomníku odráží dualitu Kutlvašrova života – muže, který se dostal na vrchol vojenské moci, aby byl nakonec zbaven cti a odkázán na život v temnotě a izolaci. Vrátnice se svým impozantním a přitom přesným designem představuje vizuální metaforu bariér a omezení, kterým Kutlvašr po celou dobu své kariéry čelil. Štít pomníku symbolizuje byrokratické a politické překážky, které často bránily jeho postupu, zatímco průchod vedoucí k bustě generála Kutlvašra představuje uvěznění a deprivaci, kterou zažil v posledních letech. Rozhodnutí o vyloučení jakýchkoli čestných titulů nebo vyznamenání z návrhu pomníku je vědomé, odráží vymazání Kutlvašrova odkazu a kolektivní amnézii, která obklopovala a obklopuje jeho život a úspěchy. Tím, že pomník prezentuje pouze jeho jméno, bez příkras hodnosti nebo postavení, vyzývá diváka, aby konfrontoval složitost svého příběhu a zpochybnil selektivní povahu historické paměti. Prostory pomníku, přístupné pouze přes vrátnici, slouží jako střed pomníku, fyzické ztělesnění zapomnění, které byl Kutlvašr nucen snášet. Čistý, tísnivý prostor má navodit pocit izolace a opuštěnosti, odrážející emocionální a psychologický zmatek, který Kutlvašr musel zažít ve svých posledních dnech.

Důstojnost věrného portrétu významné historické osobnosti v uniformě je lehce nabourána hravým soklem. Ten slouží jako ilustrace hrdinských činů velitele pražského povstání z přední strany, zároveň však odhaluje i poválečný osud degradovaného hrdiny jako vrátného v Nuselském pivovaru. Vyznění návrhu památníku tak v sobě nese znaky hrabalovsko-havlovské absurdity.

Dieu – Patrie – Noblesse

Pomník. Odvaha. Neústupnost. Vlastenectví. Hrdost. Skromnost.

Válečný hrdina odsouzený zločinným režimem k zapomnění. Podobenka manžela na nočním stolku... Kdy se vrátí? Z války, ze štábu, z vězení, ze služby... Vrátí se vůbec?

Pomník situujeme do těžiště nového náměstí vedle fontány namísto plánovaného pódia. Je tvořen dvěma vertikálními hmotami – deskou (portrétní fotografie) a stélou (reminiscence na prvorepublikové hraniční sloupy). Uvnitř kompozice je původní portrét, vně pak jeho rozpixelovaná – anonymizovaná – podoba.

"Vydržet. Nikdy se nevzdat." (Karel Kutlvašr, 7. 5. 1945)

V našem návrhu na pomník generála Kutlvašra se snažíme nejen připomenout tuto významnou osobnost, ale také poukázat na samotný akt zapomínání a připomínání, tedy význam pomníku pro současnost i budoucnost. Vědomě pracujeme s tradičním řešením památníku ve veřejném prostoru – sochou umístěnou na podstavci. Neskládáme však jeden prvek na druhý za účelem zvýraznění, ale naopak jeden prvek ten druhý zastiňuje. Až postupným obcházením objektu se postava za kamenným monolitem začíná vyjevovat. Skrze vlastní zkušenost postupného odhalování tak poukazujeme k nazírání historie, jakožto aktivnímu, živému a neuzavřenému procesu. Čtyři kameny v bezprostřední blízkosti centrální instalace jsou pozůstatky původního bloku piedestalu. Tyto kameny dotváří hypotetickou podobu památky generála Kutlvašra, která měla být zapomenuta.

Hlavní podstata pomníku se zjevuje po setmění, tak jako svého času generál Kutlvašr, který byl z politických důvodů nucen v Nuselském pivovaru pracovat jako noční vrátný. Dílo samotné je metaforou života Karla Kutlvašra, který své životní zlomové momenty zažíval v temných časech naší společnosti. Přes všechny tyto momenty si Karel Kutlvašr dokázal zachovat svoji eleganci a hrdost. Na jeho památku se tak vždy po setmění rozsvítí pomyslný světelný kužel nočního hlídače, reagující na pohyb návštěvníků.

Navrhované dílo je tvořeno plastikou z umělého kamene, která sofistikovaným způsobem pracuje se světelnými efekty. Tvar pomníku je tvořen jednoduchým kuželem, který symbolizuje paprsek světla nočního hlídače a vstupuje do prostoru náměstí. V jeho čele je pomocí reliéfu umístěn text, který se objevuje ve dne a v noci. Vnitřní plášť pomníku obsahuje další výtvarnou vrstvu v podobě rýhování, pomyslných jizev, které se objevují při prosvícení pláště. Přes den je objekt klidným, hrdým solitérem s jednoduchým nápisem, jasně vysvětlujícím jeho smysl.

Návrh památníku generála Kutlvašra v areálu Nuselském pivovaru je umístěn v prostoru náměstí. Kruhové pódium je situováno na osu nádvoří bývalého pivovaru. Kolem pódia jsou osazeny polokruhové betonové lavice na sloupovitých soklech. Přístupy k pódiu jsou z východní a západní strany. Objekt památníku tvoří dva pylony ze svařovanéhých ocelových plátů. Vnitřní plochy pylonů jsou profilovány a tvoří z frontálních pohledů siluetu portrétu generála. V popředí pylonů je nízký sešikmený betonový sokl a na něm je osazena reliéfní bronzová pamětní deska. V čelní a zadní stěně pilířů je vyřezán motiv z generálova odkazu. Stávající vodní prvek je symetricky zopakován ve čtverci na západní straně památníku.

Návrh je pojednaný jako linka života vepsaná do současné zrekonstruované podoby Nuselského pivovaru, kde hrdina, generál Kutlvašr pracoval jako hlídač a noční vrátný. Pomyslná linka jeho života začíná na vertikální zdi jeho portrétem a pokračuje k zemi, kde se zapisuje a klikatí místy, kde se mohl generál Kutlvašr opravdu pohybovat ve výkonu své práce pohybovat jako vrátný. Linka má také edukativní charakter, neboť jsou v ní vepsané vybrané záznamy a události ze života generála Kutlvašra a také symboly vztahující se k vlastenectví jako například lipová ratolest. Linka se klikatí ostrými hroty, což odkazuje k agresivním okolnostem a zvratům, které tato osobnost za svůj život zažila.

Naše řešení (nově vzniklého náměstí) využívá téměř celé území určené pro lokalizaci pomníku, kde jsme se skrze výtvarnou interpretaci snažili uchopit téma a samotný prostor, s důrazem na veškeré pochozí plochy budoucího náměstí. Pomocí parametrizace jsme se pokusili dosáhnout různorodé prostorové gradace náměstí a zejména jeho parteru. Zvolené jednoduché geometrické tvarosloví a postupné změny obdélníkových forem v pochozí úrovní napomáhají v orientaci v prostoru, který je čitelně vymezen revitalizovaným Nuselským pivovarem a nově vzniklou rezidenční zástavbou. Tato svého druhu rytmizace metaforicky odkazuje na potřebu společenského řádu, jakožto výsledku nevyhnutelné součinnosti především pozitivně působících společenských sil. Pomník si skrze životní příběh generála Kutlvašra vybírá výrazné momenty, které v obecné a symbolické rovině poukazují na inspirující nutnost překonávání překážek.

Být jako on

Cílem je zpřístupnit podstavec a pomník generála Karla Kutlvašra veřejnosti prostřednictvím osobní zkušenosti s možností ztotožnění naší osoby na vrcholu pomníku s autoritou generála. Místo na podstavci nám umožní konfrontovat naši vnitřní a osobní z odpovědnost v demokratické společnosti s uvědoměním si možnosti BÝT JAKO ON.

Život generála Kutlvašra kopíruje dějinné události dvacátého století. Karel Kutlvašr si zaslouží naši úctu, obdiv a respekt. Po staletí je úklon (neboli poklona) neverbální projev takové úcty, respektu a obdivu. Na tomto gestu je založený návrh pomníku, který se skládá ze dvou vzájemně souvisejících částí.

První částí je bronzová deska se jménem a stručným životopisem generála Kutlvašra. Umístění desky je předpokládáno v místě, kde dříve stávala vrátnice, kde poslední rok svého života Karel Kutlvašr pracoval. Asi pět metrů od desky stojí druhá část pomníku – figura. Opracovaný, 3 m vysoký blok bílého  Kararského mramoru, který je asi v polovině své výšky zahnutý asi o 20°. Takto robustní je záměrně – takový monolit už dělá dojem monumentu, pevnosti a stálosti. Na boční straně v anatomicky odpovídající výšce je vytesaná ruka – dlaň. Divák dedukcí pochopí, že je to začátek tesání sochy – figury – a že ta figura nemůže mít jiný postoj než postava, která se uklání, a tím dojde k pochopení vztahu s bronzovou deskou. Na bronzové desce je jméno generála napsáno velkým písmem a naopak ostatní text je výrazně menší. Tím pádem musí čtenář přijít blízko a při čtení se mimoděk nakloní – pokloní – a po přečteni to udělá vědomě.

Připomínání historie je důležité, osoba generála Karla Kutlvašra je takřka zapomenuta. Otazníky je naše historie, paměť, ale i současnost prostoupena. Budování pomníku mi v kontextu pivovaru vyvolalo asociaci, co by na tento počin říkal sám Kutlvašr. Budovat pomník v místech, kde byl po věznění nucen za mrzkou mzdu konat podřadnou práci nočního hlídače a vrátného? Jaké zde asi byly myšlenky a pocity nemocného, zlomeného muže. Jak se asi člověk s vysokým mravním založením a pevným charakterem popasoval s podřadnou noční prací v pivovaru, v obhroublém lidovém prostředí. Jak často myslel na své životní motto BŮH – VLAST – ŠLECHETNOST? Až havlovská absurdita a paradoxy a opět v pivovaru. Navrhuji řešení, které se ideou vnitřně dotýká Karla Kutlvašra a nám zůstává skryté.

Kompozice tří prvků, vertikála a umenšené objekty, dotyk, zátiší. Zabalená dutina. Onen obalený vzdušný obsah je určen hrdinovi. Tři prvky, Dieu – Patrie – Noblesse. Vertikála – obelisk reaguje na tradici vojenských triumfálních sloupů a je tím božským principem, elementem, vztahováním se k nebesům. Další dva objekty jsou obvázaným, nemocným? Symboly, které opět čteme jen přes zahalenost. Obal, plášť je klamem, co je tvarem? Co halí, co zakrývá? Nic? A nebo vše, historii, památku na Karla Kutlvašra. A kdy se odhalí?

U paty plastiky navrhuji výstižný, pochozí text vsazený do betonu.
Dieu – Patrie – Noblesse 
ctnosti a životní krédo generála Karla Kutlvašra (1895–1961), které zde byly zneuctěny a popřeny komunistickým režimem

Hlavní myšlenkou pomníku generála Karla Kutlvašra je představit jeho osobu v rysech jako jsou odvaha, láska, rozhodnost, zásadovost, vytrvalost a v neposlední řadě obrovská energie.

Umělecké dílo je koncipováno tak, aby svým výrazem provázelo všechny generace. Jak ty, které mohly Karla Kutlvašra poznat osobně, ty, které již poznaly jen jeho odkaz, ale i ty, které se díky tomuto dílu o jeho odkazu teprve dozvědí a budou se moci jeho příkladem inspirovat.

Samotné dílo vizuálně ztvárňuje energii, odvahu, dynamiku, rozhodnost, a hlavně lásku nejen k vlasti, ale i k bližnímu svému. K tomuto účinku dílo používá nejen klasické sochařské postupy a formy, symboliku, která je v nás všech hluboce zakořeněná, tak i intermediální pojetí pracující s liniemi světla a vodními prvky.

Na barikádách

V návrhu památníku generála Karla Kutlvašra pracujeme s prvkem bariéry (Pražské barikády) coby ústředním symbolem Pražského povstání, jehož byl pan generál vůdcem. Instalace je tvořena dvanácti kvádry (počet let, po které byl následně vězněn). Ty jsou vyskládány z mramorových kostek a pravidelně rozmístěny do dvou řad po šesti. Lze tak mezi ně vstoupit, na chvíli se schovat a zamyslet se nad texty, které jsou umístěny na zlatých kvádrech, kterými jsou některé z kostek uvnitř nahrazeny. Kostky zároveň odkazují na všechny ty, kteří v bojích padli, a poukazují na to, že jako jednotlivec jsme bezbranní, avšak když se spojíme dohromady, dokážeme čelit i velkým překážkám a nepřátelům. Prosvětlené spáry symbolizují naději.

Navržený pomník generála Karla Kutlvašra v Nuselském pivovaru představuje výrazný symbol hrdinství a odvahy. Jeho podoba, založená na stylizované důstojnické čepici – brigadýrce – v sobě nese důstojnost a respekt. Umístění na centrálním veřejném prostranství nové čtvrti má za cíl inspirovat a motivovat návštěvníky k uctění památky generála Kutlvašra a zároveň k reflexi nad jeho odkazem pro současnou i budoucí generaci. Technické provedení s využitím moderních materiálů a technologií podtrhuje nadčasový charakter tohoto uměleckého díla, které přispívá k posílení identity místa a kulturnímu obohacení celého okolí.

Podoba pomníku Karla Kutlvašra v prostorách areálu Nuselského pivovaru vychází z jeho zdejšího pracovního působení v závěru života v pozici nočního vrátného. Má podobu zatopené vrátnice, ve které se objevují kvetoucí lekníny. V objektu se odráží rozporuplnost Kutlvašrova zdejšího pobytu. Absurdní situace reflektuje jeho sociálně a společenskopolitický kontext, zároveň vytváří pietní a proměnlivé poetické shromažďovací místo v centru nově vzniklé čtvrti.

Návrhem prezentujeme dílo spoluvytvářející identitu místa Nuselského pivovaru v propojení se silným životním příběhem armádního generála Karla Kutlvašra. Příběhem vyčnívající odvahou, hrdinstvím a nezlomnou službou vlast, za kterou byl ochoten položit život. Noříme pozorovatele do procesu „vnitřní meditace“ – zastavení a uvědomění si hodnoty člověka. Síly přesvědčení podívat se za horizont, udělat rozhodnutí a i přes křehkost a nestálost okolního světa na sebe vzít tíhu zodpovědnosti.

Šeřík pro Karla Kutlvašra

Kulka změnila se v poupě. Z poupěte se stal květ. Je to květina. Je něžná. Teprve ve druhém, třetím plánu si divák všimne, že kvetou nábojnice. I pak zůstává něha.

Výrazným rysem generála Karla Kutlvašra je odvaha, pevnost charakteru a ideály masarykovského Československa. Betonový monolit je chápán jako metafora pevných, neústupných postojů generála Kutlvašra, zároveň obrazí jeho složitou a dramatickou životní pouť. Emoce a fakta jsou zaznamenána v audiovizuálních dílech, jež jsou součástí památníku prostřednicrvím QR kódů a skrytých reproduktorů.

Památník Karla Kutlvašra je oslavou člověka, který se dokázal obětovat za obranu vyšších morálních hodnot a zabránit tak svým jednáním jejich úplnému pádu. Legionář, generál, velitel pražského povstání, oběť komunismu a hlavně člověk, je zde znázorněn složenou uniformou. Morální hodnoty symbolizuje sloup – pomyslný pilíř hodnot, který svojí vertikalitou odkazuje k ideálům a morálce člověka, vychylováním naopak signalizuje ohrožení. Možnost lidí aktivně zasahovat do určení polohy sloupu vyjadřuje myšlenku společnými silami ideály symbolicky ubránit, udržet, obnovit.

Návrh památníku generála Kutlvašra je zaměřen na zachycení jeho životní zkušenosti a úlohám, kterým čelil během své kariéry. Památník v podobě betonové stěny s otiskem negativu jeho figury v uniformě symbolizuje tíhu, kterou nesl a výzvy, se kterými se setkával. Jeho umístění ve veřejném prostoru nové čtvrti pivovaru v Nuslích v Praze ma za cíl připomenout jeho dědictví a významnou úlohu v historii, přičemž poskytuje prostor pro reflexi a společnou paměť,

Interaktivní socha figurálního portrétu generála Kutlvašra propojuje tradici s moderností, vyprávějící jeho příběh prostřednictvím symboliky a detailů. Kontroverzní postura a interaktivní prvky sochy ji činí snadno zapamatovatelnou a univerzální; klasickým přístupem k figuře přitom návrh respektuje estetiku tradičního sochařství a je tak důstojným řešením. Jde o památník lidskosti a hrdinství, umožňující edukaci diváků, který komunikuje důležité hodnoty i příběh, jenž by neměl být zapomenut.

Generál Karel Kutlvašr je představen jako abstraktní figura nasazující život při obraně vlasti. Štít, jenž odolal mnoha ranám ve světových válkách, nejvíce jej však po roce 1948 zasáhl vlastní národ. Plát z nerezového plechu je prohnut střelami, jež jej neprorazily, ovšem v opačném směru – do zad – je proděravěn střelou větší ráže. Otvor symbolizuje také prázdnotu, kterou v životě Karla Kutlvašra způsobilo dvanáct let nespravedlivého vězení. Leštěný nerez funguje rovněž jako zrcadlo s mírně pokřiveným obrazem našich dějin.

Návrh představuje klasický sochařský pomník pojatý jako jezdecká socha na vysokém podstavci. Forma jezdeckého pomníku byla zvolena jako symbolický nejvyšší hold osobnosti pana generála, který si zaslouží naši úctu a přáli bychom si odčinit bezpráví, kterého se na něm dopustil dřívější režim, i když toto samozřejmě nikdy nebude možné. Také se tím připomíná jeho působení jako velitele legionářského jízdního oddílu, kdy velel v roce 1918 při dobytí Kazaně.

DIEU – PATRIE – NOBLESSE

Příběh odvahy, hrdinství, lásky, příběh o cti, šlechetnosti i bolesti. To jsou základní témata která jsme se snažili vizualizovat v našem návrhu. Trojboký hranol formálně odkazuje k životnímu mottu generála. Inspirací pro tvarové řešení je „hraniční orientační sloup“ z období První republiky. Elegance a vlastnosti skla dále definují vzhled a světlem proměnlivé působení památníku. Důležitým motivem díla je lom a rozklad světla. Umístění díla je navrženo v centrální části řešeného území v souladu s požadavky na prostorové využití území a architektonický kontext. V řešeném území navržená bříza by mohla být přivezena z rodného města generálovy ženy Jelizavety neboť právě jejich životní pouto vnímáme pro celý příběh jako naprosto zásadní paradigma a zdroj bytostné energie.

Prostorová kompozice vychází ze stylizované brázdy, rýhy, jizvy, zkušenosti, kterou generál Kutlvašr popisuje. Použil jsem historickou katastrální mapu Nuslí, ale mohl by to být i jiný kus země, jen to nevíme a neznáme ji, proto jsem ji použil jako metaforu, než jako popisné a dogmatické tvrzení. Kompozice, která je nabídkou ke spočinutí – nahlédnutí a kontemplaci. Zároveň obsahuje instantní proměnlivé přírodní prvky – větve, úlomky dřeva a kůry, které jsou výpovědí nám známou a máme s ní každý reálnou zkušenost. Dřevěné přírodní prvky se mohou obměňovat, střídat, ztrácet, přibývat, nebo zmizet úplně… Nebo býti pozorováni, během všech jmenovaných procesů. Paralela plynutí času, který je v přírodě všude stejný a přesto tak fascinující, jak daleko, tak blízko. Tento přírodní instalovaný či vložený prvek a prostředí je jako platforma, klást si otázky, využít ji jako metaforu pomíjivosti. Kompozice jako platforma k navázání komunikace. 

Socha monumentálního srdce generála Karla Kutlvašra konfrontuje a podněcuje ke komunikaci v prostoru. Anatomičnost srdečních komor a cév lehce kontrastuje se stylizací kruhových ploch. Meřítko se posunuje. Místo tradičního památníku sestává generálovo velké srdce. Je příběhem člověka mimořádné odvahy, kterému se dostalo uznání až po pádu komunismu, kdy ho prezident Václav Havel povýšil in memoriam na armádního generála. Výškou sochy je podtržena velikost tématu a úzké propojení s místem, ve kterém strávil poslední roky svého života. Objekt nechce svou velikostí soupeřit, ale přiblížit se do prostoru diváka, aby došlo k vzájemné komunikaci. Aorty jsou nakloněny směrem k zemi v různých výškách a velikostech. Tři nápisy jeho motta – Bůh, Vlast a Šlechta jsou vylejzrovány do leštěného nerezového plechu a umístěny na zem v okolí srdce. Skrze tři aorty proudí světlo, které dopadá přímo na nápisy generálova motta. Ve třech částech srdce se vyskytují tři otvory. Pokud nahlédnete, uvnitř se objeví tři dobové fotografie generála Karla Kutlvašra.